Nepamatuji si už, jak vůbec došlo k tomu, že jeden spolupracovník na radiouzlu vytvořil transceiver.

Pro mne to byla černá skřínka, ale funkce mi byla jasná. V krabici od polního telefonu byla umístěna anodová baterie 90 V, žhavicí článek 1,5 V a bateriová elektronka, která kmitala někde na nějakém megacyklu.

Tvar kmitu musel být hrozný, protože transceiver bylo možno chytit na krátkovlnném rozsahu normálního přijímače. Na stupnici krátkovlnného rozsahu byl prakticky jen transceiver-jeden vedle druhého. Dosah transceiveru byl asi jen 500 m, ale místy, bohužel, i větší… Elektronka byla modulovaná telefonním uhlíkovým mikrofonem v serii s anodovou baterií. Bylo to hrozné zařízení, které navíc měnilo vysílací kmitočet podle vzdálenosti od okolních předmětů i obsluhy. Nicméně se s ním odvysílal přímý přenos ze sportovních her, který se navíc natočil, sestříhal a vysílal znovu-bohužel se nedochoval.

Pak si důstojníci udělali v kinosále mejdan kde nesměli být bažanti, ale musel jsem půjčit mikrofon a zesilovač. Navíc chtěli, aby reproduktor u jeviště hrál slabě ( kvůli kladné zpětné vazbě ) a reproduktor vzadu sálu hlasitě. Tak se nastavil ten zadní nahlas a ten na jevišti hrál přes vodní odpor z ešusu s vodou a v něm potopené středovky tak akorát. Hlasitost šla regulovat fantasticky potápěním středovky do ešusu s vodou.

Za trest, že jsme tam nesměli být, jsme připojili transceiver k zesilovači, který ho moduloval, takže na radiouzlu jsme slyšeli všechno a dokonce jsme i něco natočili. Pásek se nějak bohužel ztratil…

Druhý den ke mně přišel jeden důstojník, že v rádiu náhodou slyšel takovou divnou stanici, která vysílala hru snad z nějakého mejdanu nebo co, ale ty hlasy byly takové povědomé….Jak jsme zjistili bydlel ten důstojník víc než kilometr od kinosálu….

Základní vojenská služba – Šahy [017]