Základní vojenská služba – čabajka.

Při střídmé vojenské kuchyni v „Plukovné škole“ v Šahách jsem dostával strašnou chuť na něco dobrého. Posteskl jsem si o tom své jedinečné babičce a ta, jako správná babička, dělala svému vnukovi pomyšlení. Krom jiného vyčkala až udeří pořádné mrazy a jednou poslala i vlašský salát (ten mi nikdo nesežral protože by mohl být zkažený).  V tom mraze se nezkazil a i kdyby byl zkažený, alespoň bych se dostal na marodku.

              Jednou poslala babička i čabajskou klobásu, což byla tehdy ohromná vzácnost a navíc pěkně drahá. Nevím, jak se mi podařilo čabajku uchránit před sežráním ostatními vojáky ( promiňte výraz „sežrat“, ale pro vojnu jiný výraz není možný ), ale čabajku jsem měl. Představoval jsem si jak si ji v neděli ohřeju a teplou v těch mrazech sežeru. Přinesl jsem si na radiouzel ešus, nalil vodu, vložil čabajku, jenže jak ohřát tu vodu? To přeci není žádný problém: na ešus jsem připojil ze zásuvky nulák, fáze se připojila kablíkem na kovovou středovku od magnetofonového pásku a středovka se opatrně potopila do vody s čabajkou. Příkon „vařiče“ se dal snadno regulovat potápěním středovky.

            Světlo maličko pohaslo a to bylo neklamné znamení, že proud vodou prochází a čabajka se hřeje. Samozřejmě nejsem sebevrah, abych si sahal na ešus, jestli se voda ohřívá i když je na něm nulák. Co kdyby nebyl… A tak jsem dychtivě pozoroval bublinky, které vystupovaly z vody. Žárovka nějak začala pohasínat, ale to bylo běžné, často v kasárnách bylo i méně než 160V-proto byl před rozhlasovou ústřednou autotransformátor. Mám snahu všechno si vysvětlovat, jenže toto vysvětlení bylo naprosto chybné – „vařič“ začal odebírat hrozný proud a napětí pokleslo. Bublinky nabraly na razanci, už jich bylo hodně a já si slastně představoval tu chuť. Ešus začal trochu vrčet, to je neklamné znamení, že se voda začne vařit. Možná by bylo dobré, trochu tu středovku povytáhnout z vody, aby zmenšil proud, ale bylo pozdě! Najednou tma, ale že je všude, nesvítilo nikde nic. Nezbylo než se do čabajky pustit i když byla jen teplá. To zas vypnuli proud, ale že by v neděli?

               Přijeli z Rozvodných závodů a vyměnili hlavní pojistky na přívodu do kasáren. Pak jsem si ověřil, že to udělala ta čabajka. Pustila do vody sůl, která způsobila prudký nárůst proudu a protože v kasárnách byly jen hlavní pojistky na přívodu do kasáren ( všude jinde byly hřebíky ), musely vyletět jen ty.

Z toho plyne poučení: Ať Vás ani nenapadne tuto nebezpečnou akci opakovat, může to dopadnout mnohem hůř!!! Mohli by přijet i hasiči a pohřební vůz. Postupujte tak, jako  normální lidé.

Základní vojenská služba [014]