Akumulátorovna v Šahách

Tato událost patří také téměř mezi pohádky, jenže není na ní ani ň vymyšlené! Na jaře 1956 uspořádala „Plukovná škola“ velkolepé cvičení. Téměř všichni vojáci vyjeli do terénu s mobilními vysilači, RM 31P. Snad neprozradím žádné tajemství, když řeknu že koncová vysílací tetroda vysílače byla žhavena z akumulátoru 4,8 V 10 Ah. Tento alkalický akumulátor byl naprosto neudržovaný a neměl snad ani poloviční kapacitu. Krátce během prvního dne hrozilo, že cvičení skončí, protože nebyly nabité akumulátory. Akumulátory se nabíjely benzínovým agregátem, který krom hrozného smradu a kraválu nabíjel, nevím přesně, ale asi 8 akumulátorů za 10 hod. Jenže bylo zapotřebí asi 40 akumulátorů za 24 hod. Opravdu už nevím jak jsem se k tomu dostal, ale našel jsem tam starý usměrňovač od obloukovky k projektoru, kterým by se mohlo nabíjet mnoho akumulátorů najednou.

Vzpomínal jsem, jak se popisuje v knize „Zvukový film a jeho obsluha“, zahořování rtuťových usměrňovacích elektronek, protože nejsou-li dlouho v provozu, mohou bez zahoření způsobit „zpětný zápal“ a buď se zničit, nebo zničit transformátor. Podařilo se a pro jistotu jsem ještě přívody ke všem čtyřem anodám udělal z tenkého „ dróciku“, který by při zpětném zápalu přehořel a nic tak strašného by se nestalo. Tímto usměrňovačem jsem byl schopen nabíjet naráz 60 akumulátorů za 10hod., takže jsem byl schopen nabít až 120 akumulátorů za 24 hod. Věnoval jsem se tomuto problému tak vášnivě, že jsem si nečistil denně samopal, ten ve vlhkém a nevětraném zbrojním skladu zhrdzavěl a já šel na tři dny do basy.

Dost mne překvapilo, že šéf akumulátorky, kluk o rok starší, „mazák“ se mne zastal a řekl, že pokud já nebudu usměrňovač hlídat, akumulátory nabité nebudou.  On si netroufá ten starý usměrňovač hlídat a obsluhovat. Tak tedy jsem byl v base a současně v akumulátorce, pod dozorem strážného. Měl jsem se tam jak prase v žitě, ten „mazák“ byl opravdu velice slušný kluk a z kuchyně mi nosil pochoutky. Druhý den se to dozvěděl náčelník „Plukovné školy“ a zuře přiletěl na kontrolu ještě s jinými důstojníky. Strašně křičel, jak je to možné, že basista není v base…atd. Nakonec jsem mu měl vysvětlit, proč u nabíjení musím být—snažil jsem se mu to vysvětlit, ale bylo to marné, nechtěl pochopit nic.

A teď to přišlo-z usměrňovače vyšlehl plamen, to asi přehořely ty tenké „dróciky“, pak se ozvala rána, to vybuchla rtuťová usměrňovací elektronka vyšlehl plamen z trojfázového vypínače na zdi, který hned na to začal hořet mohutným plamenem. Důstojník co stál poblíž, uskočil jako by ho uštkl had a strašně zbledl. Já skočil po hlavním vypínači a celou akumulátorku vypnul. Na to jsem řekl „ No a to jsem jen chvíli na to nemohl dávat pozor. A cvičení je v troubě“. ( Řekl jsem to ovšem s použitím vojenského slovníku ).

Skončilo to tak, že basa nebasa jsem šel hned s náčelníkem školy k telefonu, objednal bleskově v hlavním skladu ve Zvolenu, nové dvě rtuťové usměrňovací elektronky. Ty dvě elektronky přivezli ze Zvolna vzdáleného asi 50 km, jinak prázdným náklaďákem, za dvě hodiny po objednání. Elektronky jsem úmyslně dlouze zahořoval, abych si dodal vážnosti, a když už to začínalo být s cvičením špatné, začal jsem nabíjet prvních 60 akumulátorů. Další vývin situace se mi už nějak nevryl do paměti, ale je jisté, že po cvičení ulejvání skončilo. To načasování výbuchu mi ale stále vrtá hlavou, protože kdybych to mohl režírovat, nemohlo by to být dokonalejší.   Jenže tohle nikdo z nás nerežíroval…

Fotografie Akumulátorovna v Šahách – Základní vojenská služba na jaře 1956

prezentace >>

Základní vojenská služba – Akumulátorovna v Šahách na jaře 1956 [015]