Elektromobil MOSKVIČ 407

Elektromobil MOSKVIČ 407.

Přibližně v roce 1962 po strastiplném vyplňování žádostí a roku čekání dostala maminka příslib na koupi automobilu MOSKVIČ 407. Ostatně to je popsáno v povídce MOSKVIČ. Já jsem zvládl autoškolu a můj báječný kamarád a spolužák Standa, mne učil jezdit. Jak jsem již napsal v povídce Moskvič, mít řidičák a umět jezdit jsou dvě rozdílné věci! Při každé jízdě něco upadlo, vyteklo-no bylo to vzrušující Obr.3. To, že jsem napsal ČESKY dopis na ředitelství výrobního podniku v Moskvě s kopií do novin RUDÉ PRÁVO bylo vyústění zoufalství. (Koledoval jsem si prý o pěkný průser).

Ale to jsem psát nechtěl. Rád bych popsal jednu z mnoha příhod. Ze cvičných důvodů jsem jel ráno do práce Moskvičem. Hned na křižovatce u Národního divadla bouchlo těsnění pod hlavou válců. Byl jsem teoreticky vyškolen kolegy ze zaměstnání, co se má dělat v takovém případě. Bravurně jsem setrvačností přejel most Legií přes Vltavu a zaparkoval v první ulici vpravo, do ulice Všehrdovy..Obr.1.

Do práce jsem dorazil MHD. Zatelefonoval jsem Standovi co se stalo a domluvili jsme se, že se sejdeme odpoledne v ulici Všehrdově. Tenkrát to nešlo zatelefonovat na číslo….a oni zařídí vše. Tehdy bylo nutno všechno zařídit vlastními silami, dopravit do servisu a doufat, že opravu přijmou. Nebyly totiž žádné náhradní díly-proto jsem psal stížnost do Moskvy…

Pokusili jsme se auto vytlačit k ulici Vítězná, ale ono to bylo kupodivu do kopce. Navrhl jsem, zkusit pomoc starterem. To je dnes prý úmyslně znemožněno složitou elektronikou. Tehdy to starter vzal a vyškytali jsme až na ulici Vítězná. Tam nás napadlo vyndat svíčky, aby zbytek komprese starter nebrzdil. Svíčky jsme vyndali a kupodivu na starter Standa přejel koleje tramvaje do ulice Zborovské bez mého tlačení. Zborovská byla tehdy s krásným asfaltem a Standa zařadil dvojku a starter s autem mazal ulicí Zborovskou. Standa zastavil, otevřel dveře a řekl-přeci tu krávu nebudeš tlačit, pojď si sednout.
Starter to rozjel na jedničku, s chroupáním na dvojku a trojku. Lidé zírali, jak Moskvič s podivnými zvuky uháněl ulicí Zborovskou až do ulice Matoušovy, kde bravurně odbočil vlevo k mostu Jiráskovu. Před mostem jsem musil vystoupit a starteru na jedničku pomoct-nebudete věřit, ale nájezd na most je do kopečka!!
Jiráskův most jsme samozřejmě bravurně přejeli na starter a na křižovatce odbočili vlevo a zajeli na Jiráskovo náměstí. Musíte si ovšem uvědomit, že tenkrát byl nepatrný automobilový provoz a Jiráskovo náměstí bylo zcela prázdné a bez jakýchkoli zákazů. Po změření trasy, ujel Moskvič na starter po rovině 1,4km !! Obr.4.
Po zaparkování-samozřejmě na starter, jsme osahali starter-byl horký, ale dala se na něm udržet ruka-tedy jak by řekl můj strýc- byl „studený“… Horší byl akumulátor, ten byl tak horký, že jsme musili chvíli počkat. Akumulátor jsem hned dal nabíjet. Budete se divit, ten sovětský akumulátor ještě DVA roky sloužil!! Sovětské olověné akumulátory měly totiž o jednu KLADNOU desku navíc, ne jako ostatní akumulátory, ty mají o jednu ZÁPORNOU desku navíc. Tento systém měl výhodu, že i s vypadanou kladnou činnou hmotu, měl stále nějakou kapacitu.

Na Jiráskově náměstí jsem potom měnil těsnění pod hlavou válců-získal jsem to těsnění pomocí kamarádů pod rukou…Ale to jsem byl již vyškolen na automechanika-to nebyl problém…
Druhý den jsem tuto příhodu vyprávěl kolegům a kolegyním k jejich obveselení…Nebudete mi to věřit, ale další den přišla kolegyně Jana, že se Škodovkou uvízla na křižovatce u Bílkovy vily. A nenastartovala a nenastartovala! Vzpoměla si na Moskviče, zařadila jedničku, dala nohu ze spojky a z křižovatky bravurně na starter odjela…To je prý dnes zcela vyloučeno-nutno zavolat odtahovku. Obr.2.

Moskvič si ještě lehnul v podjezdu Karlových lázní, kde jsem bránil průjezdu sanitky-starter to vše TÉMĚŘ bleskově zařídil.