Velezrádný rozhovor – základní vojenská služba v roce 1957
Velezrádný rozhovor
Příhoda začala docela nevinně, v době, kdy jsme si užívali pohody třeťoročáků, s vyhlídkou na blízký civil. Byl listopad a budíček v 6.00 byl už za tmy. Ten den, ale ještě před budíčkem přiběhl na „cimru“ náš spolubojovník a budil nás slovy „Kluci vstávejte, sem v děsným průseru“! Když jsme se trochu probrali, vysvětlil nám celou situaci. Dodnes mám takový pocit, jako v děsivém snu, kdy se na vás valí jedna katastrofa za druhou a nemůžete hnout ani rukou, ani nohou. Je zle-strašně zle! Ještě dnes ten pocit cítím.Stalo se to, že náš kolega měl službu „na sále“, ale protože v noci celkem nic nelétalo, neměl nic na práci a tak zavolal na ústřednu a bavil se s vojandou, která měla také službu. Jak to tak bývá, vzali to od náčelníka štábu pluku dolů a zdrbli všechny důstojníky, nikoho nevyjímaje. To by nebylo nic světoborného, kdyby se byl zrovna „nenapích“ na jejich telefonní linku dozorčí důstojník a s nevšedním zájmem všechno nenatočil na magnetofon. Sotva telefon skončili, zavolal si je dozorčí důstojník na sál, přehrál jim pásek a řekl, že pásek předá ráno prokurátorovi. Nepamatuji si co všechno jim řekl, ale velezrada bylo to nejmenší provinění. „Kluci pomozte, ten pásek se musí ztratit!“
Po rychlé debatě jsme dospěli k tomu, že pásek se nesmí ztratit, to by bylo nápadné, ale z pásku musí zmizet ten záznam. Nevím, kdo se ujal organizování celé akce, ale byla to práce skutečně „týmová“. Napřed kluci od náhradního zdroje elektrické energie běželi tento zdroj nastartovat a hlavní „energetik“ vyrazil hlavní pojistky přívodu u napájecího kabelu.. Jak to udělal nevím, ale „energetik“celý pobledl s odstínem do zelena. Musel to být strašný oheň. Tím vznikl ohromný zmatek, protože hlavní hláska prvního vojenského okruhu byla napájená z náhradního zdroje a ne za sítě. „Agregátníci“ pobíhali kolem dizlagregátu a okolí, mechanici běželi na sál a zvětšovali zmatek, který byl i tak značný.
Já s Láďou jsme se vyzbrojili silným magnetem z rozebraného reproduktoru. Takto vyzbrojeni jsme doběhli na sál a s drzostí nemající obdoby jsme prohlásili, že ten výpadek sítě má na svědomí jejich magnetofon. Nikdo neměl čas nás pozorovat a my jsme začali okolo magnetofonu dělat tance, (jinak to nelze nazvat) a našli ten pásek s velezrádným obsahem. Ihned jsme na cívku s páskem, ležící mezi jinými cívkami na stole, umístili „čistě náhodou“ ten magnet z reproduktoru a neustále jsme ten magnet po cívce přemisťovali, aby ani místečko na cívce nebylo vynecháno. To všechno se dělo jen tak, mimochodem. Jen díky tomu, že tenkrát snad nikdo nevěděl, že záznam lze smazat i jinak než mazací hlavou v magnetofonu, prošlo všechno bez průšvihu nevídané velikosti. Všechno jsme uvedli do pořádku, pásek vrátili na místo a odešli. Teprve pak se mi rozklepaly ruce a nohy a měl jsem pocit, že snad do dílny nedojdu.
Celý den jsem čekal, že si pro mne přijde vojenská policie a zavřou mne až zčernám. K večeru přiběhl rozzářený spolubojovník, že si je zavolal dozorčí důstojník a předváděl před nimi pásek náčelníkovi štábu pluku. Jenže z magnetofonu se ozývalo jen šššš lup šššš lup, to se těžko vyjadřuje slovy, ale je to neklamný zvuk, vyjadřující nasycení pásku stejnosměrným polem. Krátce – z průšvihu nic nebylo a já byl šťasten, že znalostí základních fysikálních zákonů se podařilo odvrátit katastrofální bouři ve sklenici vody!
Fotografie: Velezrádný rozhovor – základní vojenská služba v roce 1957
Velezrádný rozhovor – základní vojenská služba v roce 1957 [025]