Z laboratoří ve Zlíně (tehdy Gottwaldově) jsme si přivezli, jako vzorek, kus magnetického pásu. Při výrobě magnetofonového pásku se totiž polévá pás šíře 60 cm magnetickou vrstvou a teprve potom se politý, dokonale vyschlý pás řeže na potřebnou šíři. Měli jsme tedy asi metr pásu širokého 60cm a přemýšleli, co s ním. V tu dobu byl na vojenském cvičení náš kolega Rosťa a tak jsme si usmysleli, že mu napíšeme dopis.

Protože jsme věděli, že Rosťa má přístup k zesilovači, rozhodli jsme se mu napsat dopis magnetický. Ten kus magnetického pásu jsme pečlivě nalinkovali řádky asi centimetr od sebe- to nám nalinkovali konstruktéři na rýsovacím prkně. Magnetický pás jsme položili na čistý stůl a místo záznamové hlavy v magnetofonu jsme připojili na delší kus kablíku jinou záznamovou hlavu.

Mikrofon si vzal do ruky Jirka Struska, já položil záznamovou hlavu na začátek první řádky a jakmile jsem začal pohybovat hlavou po řádku, Jirka řekl „Milý Rostislave“. To byl první řádek s oslovením, navíc tužkou označený „ZAČÁTEK DOPISU“ a „SMĚR POHYBU >“ . Já jsem pohyboval co nejrovnoměrněji záznamovou hlavou opřenou o pravítko po řádku a u mikrofonu se střídali jednotliví členové oddělení. Těch řádek bylo asi šedesát a na každou řádku se vešlo asi pět sekund vzkazů. Moc se tedy do toho dopisu nevešlo, ale užili jsme si nepředstavitelné srandy!

Pracně jsme sehnali papndeklovou rouru, do jaké se dávají diplomy a v ní poslali Rosťovi tu roli magnetického pásu. Nezapomněli jsme přibalit snímací hlavu s dlouhým stíněným kablíkem. Bez jakéhokoliv vysvětlení a čekali co se bude dít.

Za čas se Rosťa ozval. Prý to bylo strašné překvapení, nejen pro něj, ale když se mu podařilo pomocí zesilovače vyluštit záznam, měl prý nesdělitelnou radost. Myslím, že asi stejnou, jako jsem měl před lety já, když jsem já dostal magnetický dopis od vúzorťáků.

Dopis Rosťovi z VÚZORTu [034]