Udělení patentu – patent na zařízení pro výrobu měrných magnetických pásků.

Tato povídka bude historie jednoho mého patentu. Musím začít obšírně, je to poněkud složitější. Aby byl magnetický analogový záznam kdekoli na světě sejmutelný v původní kvalitě, je zapotřebí splnit některé podmínky.

Mezi nimi je velice důležitá podmínka, aby zaznamenaná záznamová štěrbina byla identická s polohou snímací štěrbiny. Nesplnění této zdánlivě jednoduché podmínky má za následek tvarové zkreslení signálu a omezení horního ( vysokého ) kmitočtu. Takový zvuk pak připomíná hudbu za dekou a srozumitelnost mluveného slova klesá, až se podobá huhňání.

Na celém světě ( kupodivu ) platí, že zaznamenaná štěrbina musí být přesně kolmá k hraně pásku. Pokud byla posuvná rychlost nosiče vysoká ( i víc jak třičtvrtě metru za sekundu) a nejvyšší přenášený kmitočet do 10kHz, byly i nároky na přesnost nízké a daly se splnit. V dobách mého působení ve VÚZORT, kdy již docházelo k radikálnímu snižování posuvné rychlosti nosiče a zvyšování horního mezního kmitočtu, rostly nároky na přesnost kolmosti štěrbin značně. Každý výrobce měrných pásků i pásů ( označení pás platí pro film 35 a 16 mm) měl svou „zaručeně pravou“ kolmost, ale tyto kolmosti se mezi sebou tak lišily, že stroj nastavený páskem BASF reprodukoval záznamy s kolmostí AGFA s měřitelnou degradací záznamu. To samozřejmě platilo i o jiných výrobcích.

Řešilo se to na příklad tak, že v pražském televizním studiu měli jeden magnetofon s kolmostí bratislavskou a v bratislavském televizním studiu měli jeden magnetofon s kolmostí pražskou. Přišel-li např. pás z Bratislavy do Prahy, musel se přehrávat jen na „ bratislavském“ magnetofonu. Obě televizní studia trvala na tom, že jen ta jejich kolmost je ta pravá! Rozsoudit je nemohl nikdo, protože i VÚZORT měl kolmost na svých měrných pásech jinou, samozřejmě také tu správnou!

Bylo několik metod, kterými se kolmost měřila, ale všechny metody měly chybu větší nebo nanejvýš stejnou, jako byla požadovaná přesnost. Na př. zviditelnění záznamu politím pásku rozpouštědlem se sice záznam zviditelnil, ale „tekl“ takže se tato metoda nedala vůbec použít. Optické oddělení vytvořilo velice přesný mikroskop, kterým se dalo s požadovanou přesností všechno změřit, ale jakmile se magnetofon rozběhl, pásek se posunul a bylo po přesnosti. Za chodu se s tímto zařízením měřit nedalo. Ostatně o těchto metodách si můžete přečíst v přihlášce patentu.

Úsilovně jsme hledali nějakou metodu, jak za chodu magnetofonu přesně nastavit kolmost štěrbiny záznamové hlavy.

Někdy na podzim 1964 o víkendu na chatě u Křivoklátu, jsem musel jít tam, kam i císař pán chodí pěšky ( to je důležitý údaj! ). Znamenalo to jít asi 100m úzkou příkrou pěšinou do kopce, akátovým lesem ke „kadibudce“ . Kadibudka držela pohromadě jen silou vůle a tak bylo nutno věnovat veškerou pozornost tomu, kam se nahnout, aby kadibudka i s návštěvníkem udržela rovnováhu a nespadla do údolí. O nějaký týden později se to stalo našemu sousedovi, který neudržel rovnováhu a i s kadibudkou se skutálel po svahu pěkných pár metrů. Jak vypadal se neptejte, ale fyzicky se mu nic nestalo. To jsem odbočil z vědy do normálního života, ale odbočení bylo nutné! Tak tedy při činnosti v kadibudce došlo k naprostému vypnutí všech jiných myšlenek a tak se myšlení ubíralo jinými směry….a napadlo mne velice jednoduché řešení, jak by se dalo zkonstruovat zařízení pro výrobu měrných pásků s přesně kolmým záznamem.

Když jsem přišel v pondělí do VÚZORT, šel jsem hned za Jirkou Mentlíkem. Vysvětlil jsem mu princip svého nápadu, Jirka si na pásek nakreslil tužkou „křivou“ štěrbinu a „sejmul“ ji druhou hlavou. Také mu vyšlo, že to musí jít. Šel jsem tedy za „šéfem“, Jirkou Struskou, ten si princip také nakreslil, vyzkoušel, chvíli seděl a pak řekl „ Tak páni, ale teď honem“. Zvedl telefon, zavolal Jardu Pergla, ten také vyzkoušel že to jde a Jirka Struska řekl. „ Páni, všeho nechte a pusťte se do realizace, Milánek okamžitě napíše přihlášku patentu a ihned to opravíme“. Znovu zvedl telefon a zavolal na Smíchov do technickoekonomického oddělení paní inženýrce Haně Duškové, aby se připravila na urychlené přeložení textu patentové přihlášky do „patentové češtiny“. Paní inženýrka Hana je totiž vynikající odbornice „přes patenty“, nebylo třeba jí nic dlouho vysvětlovat, všechno jí bylo hned jasné a jednala dál zcela samostatně. Jarda mezi tím vymyslel jak to vyrobit a pustil se do díla. Já zatím sesmolil patentovou přihlášku, ve které hned Jirka Struska „řádil“. (Viz přílohu 1.) Úhledně přepsané (Příloha 2.) jsem to poslal Hance. Stvořil jsem hrozný obrázek zařízení, ( příloha 3.) který v konstrukci překreslili. (příloha 4.) Druhý den Hanka měla hotovou přihlášku patentu a podala ji na patentovém úřadě. (Příloha 5)

Snad ani ne za týden byl první prkýnkový model „kolmostroje“ hotov. K mému překvapení zařízení fungovalo na první spuštění a bylo velice citlivé. Do akce se vložili konstruktéři, hlavně Bohoušek Skalický a začali konstruovat mechanicky velice tuhé a přesné zařízení, které by bylo opravdu schopné mít reprodukovatelně přesnost ± dvě úhlové minuty. Tento požadavek se konstruktérům a „klukům“ v dílně podařilo realizovat.

Vedení ústavu rozhodlo, že patent se musí přihlásit i v zahraničí, což bylo administrativně velice složité a velice drahé. Za socializmu navíc jen přes Československou akademii věd. Podívejte se do příloh, uvidíte sami. Pokud vím, byl udělen patent v Anglii a Francii.

Peníze jsem dostal jen od VÚZORT, který se snažil abych dostal co nejvíc. Celkem jsem dostal něco přes 6000Kčs ( to byly asi moje dva měsíční platy ) o které jsme se rozdělili s Jardou Perglem, protože bez jeho přispění by se zařízení nedalo vyrobit. Nemá cenu, abych tady znovu popisoval princip patentu, ten si přečtete v přihlášce.

VÚZORT začal vyrábět měrné pásky i pásy ( kolmostroje byly nakonec tři, když se likvidoval VÚZORT, nestihl jsem si vzít ani jeden a všechny se vyhodily) nejen s přesnou kolmostí, ale dokonce s definovaně nesprávnou kolmostí, aby bylo možno rychle zjistit, bez zásahu do magnetofonu, o kolik se nastavení magnetofonu liší od správného nastavení. To byl světový unikát. Byl to krásný přístroj, který opravdu fungoval a byl jsem rád, že jsem malinko přispěl do magnetického záznamu.