Vodní stavby – všechny dochované dokumenty.

Již od nejútlejšího mládí ve mně tatínek pěstoval zálibu ve vodních stavbách. Na každém výletě jsem stavěl s tatínkem přehrady. Jedna moje fotografie se dokonce dostala do maminčiny knihy „ NAŠE DÍTĚ“.

Obr. 1. Rok 1938
Zatím jsem toho mnoho nepostavil. Z té doby jsem našel jinou fotografii, kde s tatínkem stavíme přehradu.

Obr. 2. Upravuji náhon.
Když tatínek zemřel, byl jsem nejen ve vodních stavbách, odkázán sám na sebe, ale v přívodním náhonu, co postavil táta, již pracuji…

Obr. 3. Rok 1945
S partou dětí na prázdninách 1945 v Březinách. Přehradu maminka nezdokumentovala. Bylo mi 8 a ½.

Na dobové fotografii, kterou pořídila maminka, mne vidíte jako druhého kluka na voze od leva.

Obr. 4. Rok 1945
Přehrady jsem stavěl i s babičkou. To maminka zdokumentovala.

Obr. 5. Rok 1945 Moje první vodní turbína 1949. Bylo mi 12 a půl .
Když jsme v roce 1949-to mi bylo 12 a ½ – měli jsme ve fyzice o vodních turbínách, vytvořil jsem tedy z plechovky od džusu UNRA, jakousi turbínu. V neděli jsem jí vyzkoušel na potoce v Průhonickém parku. Já jsem se dost namočil, turbína méně-bylo málo vody, ale přeci jen se trochu otáčela.

Obr. 6. Rok 1950 a stavím své první „ velké“ vodní dílo na potůčku u lázní Ružbachy.
V roce 1950-to mi bylo 13 a ½ – jsme byli v letě v Lázních Ružbachy. Je to krásná sopečná krajina s bohatým teplým pramenem. Já jsem poblíž našel malý potůček, kde se dala stavět krásná přehrada. Moje maminka to značně nerada viděla, bylo to ve stínu a nejeli jsme tak daleko, abych byl v rokli ve stínu !!!

Obr. 7. Rok 1951 a velké vodní dílo.
Protože pobyt v lázních Ružbachy byl velmi příjemný, jeli jsme tam na prázdniny i v roce 1951- bylo mi 14 a ½ . Po prázdninách jsem začal navštěvovat elektrotechnickou průmyslovku. To jsem již postavil velké vodní dílo.

Obr.07. 1951 Opravdu velke vodni dilo na tomtéž potůčku u lázní Ružbachy. — Přehradní zeď je sice poněkud štíhlejší, než by bylo z bezpečnostních důvodů zapotřebí, přepad je vytvořen z nádherného šedého sopečného jílu, který voda téměř neodplavovala. Výpustné potrubí je litinové, ze smetiště. Tlakové potrubí, dlouhé asi tři metry z lodyh Heraklea-Bolševníku obrovského-přivádí vodu z horní nádrže ( není na obrázku ) na dřevěnou turbínu ( vyřezanou nožem z klacku ) s „parciálním vtokem“ ( s částečným vtokem-není vidět ), která se otáčela šílenou rychlostí a stříkala široko daleko…V levém dolním rohu je pidivodotrysk napájený vodou z hráze. Někde je i ejektor, který dopravoval vzduch do pidiohýnku-jako kovářská výheň. U maminky jsem nedosáhl uznání-měl jsem se koupat a slunit!!

Obr 8. Rok 1952 a začátek stavby větší přehrady – to mi bylo 15 a půl .
Poslední klukovská rozkoš byla přehrada na poněkud větším potoce v roce 1952, ale ta zdokumentovaná není-jen začátek stavby

Byla to doba, kdy mne už začalo zachvacovat fotografické a filmové šílenství, a tak o těchto prázdninách také vznikl, na povinné školní brigádě, film BRIGÁD…