Pražské povstání, Květen 1945 v historických fotografiích a dokumentech.

Střípek k dokumentu o Pražském povstání 1945.

V době Pražského povstání mi bylo osm a půl roku. Moje vzpomínky jsou tedy úměrné tomuto věku. První den povstání-to byla sobota pátého května, –sobota byl normální pracovní den- nás ze školy pustili nějak dříve domů. Šel jsem domů pěšky-byly to jen dvě stanice tramvaje z náměstí Jiřího z Poděbrad na Floru do ulice Chrudimské a překvapilo mne, že někde visely Československé prapory, německé nápisy byly někde zamazány a k mému překvapení byla doma maminka, kterou také poslali domů dříve.

Maminka uvařila oběd a během oběda se z rozhlasového přijímače ozvala památná výzva…„přijďte na pomoc Československému rozhlasu“. Maminka se rozhodla okamžitě jít na pomoc Rozhlasu, odněkud vyštrachala ukrytý Sokolský kroj, oblékla se do něj a šla. Do Rozhlasu nedošla, velmi špatně viděla a střelba jí vystrašila. Já byl zatím v péči všech sousedů činžovního domu-tehdy Praze Xll Chrudimská 7. (omlouvám se za Římské číslice-tehdy se ještě používaly–neexistovala zatím soustava SI).

Ale o tom se dočtete v dokumentu, který maminka zapisovala na psacím stroji, po chvilkách-třeba jen po jedné řádce, na zadní strany německých tiskopisů. Jeden tiskopis jsem, pro názornost, obrátil–podívejte se.

Na začátek jen uvedu jednu z příhod zapsaných do mé „pevné paměti“. Během povstání, jsme byli téměř stále v „Protileteckém krytu“ přesněji sklepě, kde to bylo silně cítit shnilými bramborami a na stropě svítila jedna špinavá, nepříliš silná žárovka. Sklep byl plný nejrůznějších židlí a my děti jsme měly na spaní-na zemi na novinách hromadu polštářů, kde jsme nemytí, nečesaní, spali. V koutě stál stolek, na něm elektronkový rozhlasový přijímač v krásné, leštěné dřevěné skřínce o rozměrech přibližně 40x30cm. Skřínka měla do hloubky také tak asi 30cm a byla plna záhadných věcí a tajuplných elektronek, ve kterých to rudě žhnulo…Na přední straně přijímače svítila stupnice s ručičkou ukazující na přijímanou stanici. Nad tím vším ZELENĚ zářilo tajemné MAGICKÉ OKO-to jest vršek zvláštní elektronky asi tři centimetry v průměru. Uvnitř elektronky svítil zelený čtyřramenný kříž, s úzkými rameny. Teprve, když tajný vysílač na vlně 415,5m začal vysílat, úzká ramena magického oka se rozšířila na celou plochu a z přijímače se ozvalo…

Zvuková ukázka 18

Což byla znělka jediného vysílače v českých rukách na vlně 415,5m (722kHz) a který měl pravdivé zprávy. Přijímač vyžadoval uzemnění, což obstaral drát pevně omotaný na opilovanou vodovodní trubku a anténu, což byl dlouhý drát ze sklepa do přízemí domu, kde byl připojen na opilované železné zábradlí z přízemí až do pátého patra. Nevím, co by dnes antenáři řekli, ale příjem byl dobrý.

Maminka také pořídila několik fotografií. Buďte velice shovívaví, maminka měla značné potíže se zaostřováním, clonou a exposiční dobou-mladší dnes ani neznají význam těchto výrazů. Na to jak špatně viděla, jsou to obrázky nádherné. Škoda, že maminka tak ráda uklízela a tak také uklidila = vyhodila všechny pečlivě uschované negativy-„to už nikdo nebude potřebovat“. Z těch by dnes šly jistě pořídit obrázky lepší. Ale teď již čtěte opravdu autentické zápisy mé maminky.

Posuzujte to prosím, jako RODINNÝ dokument nedozírné, historické ceny.