Gramofonové závody a získání SYNA z odpadu.
Když konečně VÚZORT dodal do Gramofonových závodů v Loděnicích rychlopřepisový stroj na ozvučování audiokazet, byl jsem „dodán“ do gramofonek i já. Bylo to to nejmenší, co jsme mohli udělat za jejich velice tolerantní jednání.
Přiznám se, že jsem měl oči navrch hlavy, když jsem mohl (a směl) procházet celý podnik a shlédnout celý provoz. Směl jsem dokonce pobýt i při přepisu z pásků na lakové folie. To bylo opravdu značně tolerantní…Já jsem ovšem dodržoval velice přísný režim a choval se jako duch, abych nezpůsobil poškození originálního záznamu vznikajícímu na lakové folii. Ale o tom jsem nechtěl psát…Nebudu ani psát o tom, jak mne Ing. Ladislav Kuss- bývalý vúzorťan a proto jen Láďa, provázel i v místní parní elektrárně, která byla velice důležitá tehdy při častých výpadcích sítě…
Při „zdržování“ v lisovně, jsem viděl výměnu opotřebovaného lisovacího nástroje SYNA, Obr.1. v lisu. Poprosil jsem, jestli by bylo možné získat opotřebovaného SYNA jako učební pomůcku do elektrotechnického kroužku. Láďa mi podal toho SYNA se slovem NA! Velice jsem poděkoval-kdo mohl tak snadno SYNA získat!! Jenže teď jak dostat SYNA úředně přes vrátnici? Zašel jsem za tehdy soudruhem ředitelem a vysvětlil mu situaci. Opotřebovaný SYN byl již zcela bezcenný, ale úřad je úřad…Zapomněl jsem podotknout, že soudruh ředitel byl také bývalý vúzorťan a byl to tedy pro mne Viktor. Viktor mne ujistil, že úřední postup je naprosto nemožný, dal si SYNA do ředitelské tašky a oba jsme prošli vrátnicí bez kontroly. Když jsme došli k Viktorovu Trabantovi, vyjmul z ředitelské tašky SYNA a věnoval mi ho.
Jistě se budete divit, že ještě dnes ukazuji v kroužku takto vzácného SYNA!! Ale to bych nebyl já, kdybych tenkrát ve VÚZORT hned nepolil SYNA pečlivě rozmíchaným DENTACRYLEM. K mému údivu (ale i jiných) ten dentacrylový odlitek Obr.2. hrál a dokonce stereo!!
Tedy rozhodně se nedalo říci že hrál krásně, ale hrál! Kolega ihned řekl „Půjč mi ten odlitek, jedu zítra do Loděnic, já to Viktorovi dám jako reklamaci-bude sranda!!“ A sranda byla! Kolega si šel stěžovat Viktorovi, jak hrozné výlisky mohou prodávat…Viktor se jen důstojně podíval a řekl „To je Milánek, že jo!“. Jenže Viktor měl také smysl pro legraci a odnesl Dentacrylovou kopii do Reklamačního oddělení. Tam vzniklo veliké pozdvižení, protože na reklamačním oddělení mne celkem pochopitelně neznali. Když se pan ředitel Viktor pokochal zmatkem, prozradil celou situaci. Pak ten odlitek přinesli Láďovi, ten již z dálky poznal odkud vítr vane a odlitek přehráli na nejlepším profesionálním zařízení. Ačkoliv Láďa byl nesmiřitelným profesionálem, přežil tu reprodukci a se smíchem řekl „To je holt celej Milánek“.
Originální záznam dentakrylové stereofonní gramofonové desky
Fotogalerie Gramofonové závody a gramofonová deska
Dobrý den,
předně chci říct, že máte krásné poklady, a to nemluvě o Vašich zkušenostech.
U tohoto článku jsem trochu zmatený – co to se Vám podařilo získat je matrice nebo galván? Předem se omlouvám za chybnost mých výrazů, ale v mnoha reportážích co jsem viděl o výrobě desek (a že postup znám už nazpaměť) mnohdy slyším různé výrazy označující jednu věc – osobně matrici beru jako to co se ryje na úplném začátku do plechu či lakové fólie a galván jako to, z čeho se po úpravě lisují desky.
Totiž na první fotce to dle drážek vypadá, že máte galván, ten by se ale musel na gramofonu přehrávat pozpátku a navíc by jehla snímala jen hranu vystouplých drážek, jenže na další fotce je něco, kde jsou drážky již běžně orientované.
Ale hlavně proč píšu, nikde jsem bohužel na Vás nenašel e-mail, tak musím svůj druhý dotaz napsat sem.
Ve Vašem videu „Řezačka gramofonových desek“, co mám už dlouho uložené a teď jsem si ho po letech znovu pustil, jsem objevil pasáž v čase 04:37, kde přehráváte kopii na gramofonové desce z Agfa Wolfen pásku a ta mi vzhledově a lehce i hlasem okamžitě připomněla rentgenové desky co jsem před lety získal.
V jednom ze svých článků jsem je zařadil i s krátkou ukázkou. Zde přikládám odkaz:
https://www.vintagehifi.sk/viewtopic.php?p=20453#p20453
Možná se pletu, ale nebyly tyto desky Vaše práce?
Jinak jak teď koukám na to video, tak to vypadá, jako kdybych opsal vše, co jste v něm řekl, ale upřímně, já ho viděl v roce 2015 a pak jsem úplně zapomněl, že ho vůbec mám uložené. Vše co jsem v tom článku napsal, jsem odpozoroval a vydedukoval z věcí, co se mi dostaly do rukou. Tak se předem omlouvám za nevědomé „plagiátorství“.
Předem Vám moc děkuji za jakoukoli odpověď, ale musím Vás požádat o odepsání na e-mail (ten jsem tu uvedl při psaní tohoto komentáře, tak snad jej vidíte), můj noťas je na tom výkonově bohužel už hůř, takže i jen tento komentář píšu se značnými obtížemi.
Ještě jednou předem děkuji a přeji krásný den.
S pozdravem, Nikolas S. Kjoliev
Dobrý den,
abych věci uvedl na přesnější znění, jedinými pevnými body v názvosloví i výrobě mají na svědomi Ing.Miřátský (myslím že správně bylo Miřatský), Ing.L. Kuss, který doslova vybojoval, že se nezrušila výroba LP desek-ve spolupráci s Ing.V Svobodou. To jsou jediní, za které dám ruku do ohně!! U mne to s názvoslovím ani s přesností není tak jednoznačné, i když Ing. Kuss a Ing.Svoboda byli moji kolegové a značně tolerovali moje „výboje“ do mechanického záznamu zvuku. Jim se omlouvám za moje možné bláboly.
To, co je na obrázku, je opotřebovaný, vyřazený lisovací nástroj. To znamená, že nemá drážky, ale pohoří. Proč jej odborníci jmenují synem, kteý ve velkém lisuje desky, nebudu tady rozvádět. Podle starého názvosloví (z mých dětských let) originál, který vznikal ŘEZÁNÍM (POZOR-NIKDY PŘED ODBORNÍKY NEŘÍKEJTE RYTÍ ZÁZNAMU!!) záznamu do lakové folie, nebo v poslední době do speciální mědi, se jmenovala MATKA. Její galvanoplastický otisk byl OTEC, s pohořím místo drážek. Při malém počtu výlisků, bylo možno OTCEM lisovat desky. Velcí mistři dokázali z jedné MATKY získat i více otců-hluboce se jim klaním!!! Tak a ostatní v mejlu, ale mějte strpení, snědl jsem cosi nevalné chuti a musím se trochu vzpamatovat. ZÁROVEŇ SE OMLOUVÁM VŠEM TŘEM UVEDENÝM ODBORNÍKŮM A ZDRAVÍ JE SRDEČNĚ MILÁNEK.
Dobrý den pane Fügner,
tak nějak pátrám po rodinné historii a zjistil jsem, že můj děda byl jistou dobu také zaměstnanec VÚZORTu.
Rád bych se Vás zeptal, jestli jste se třeba neznali. Nechci ale tyto věci probírat tady veřejně v komentářích. Nebyl by prosím na Vás nějaký email, nebo jiný kontakt?
Moc děkuji.
Martin
Pekný deň. Len upresním niektoré infošky. Deska rozhodne nie je stereo, ale MONO (v dodanej nahrávke je to počuť, že celý záznam je v strede a stereo je len šušťanie drážky), čo udáva písmeno D označujúce mono desku veľkosti 17 cm o rýchlosti 45 otáčok za minútu ako klasický singel s jednou nahrávkou na jednej strane nepresahujúcou 5 minút (EP s dvomi pesničkami o rýchlosti 45 rpm mali písmeno C). Ak by titul bol stereo, mal by písmeno H. Písmeno P určuje vydavateľstvo Panton, podľa matričného čísla 277 ide o A stranu titulu Panton 04 0322, Věra Špinarová – Mý Ádie/Divoženka z roku 1970.
Čo sa týka generácií jednotlivých odliatkov, tak sa používajú tieto názvy:
Lacquer/laková folie -> Master/Otec -> Mother/Matka -> Stamper/Syn -> Vysledná deska. Pri DMM (priamy záznam do medenej desky) sa robí priamo syn, keďže sa DMM vie opätovne použiť, lacquer je po galvánke nepoužiteľný a robí sa matka, aby sa skontrolovalo, či je všetko v poriadku a ak áno, tak sa urobí syn, ktorý ide do lisu. Životnosť syna je pri ideálnych podmienkach zhruba 1000 až 1500 kusov, potom sa likviduje, avšak často sa poškodí aj pri vylisovaní 500 kusov a potom sa vymení za ďalší.