Oslava 60. výročí založení elektrotechnické školy – SPŠE Františka Křižíka v Praze

 
Oslava 60. výročí založení školy část 2 :

Střední průmyslová škola elektrotechnická Františka Křižíka, Na Příkopě 16, Praha 1

Vážený pane řediteli, vážený profesorský sbore, vážení spolužáci.

Nelekejte se, nebude žádná přednáška, ale rádi bychom Vás pozvali na malý výlet neuvěřitelným strojem času, do doby poměrně dávno minulé. Totiž do let 1953, 1954 a 1955. Než ten výlet uskutečníme, musím k tomu říci několik slov. Bez těchto úvodních slov by se totiž mohlo stát, že budete posuzovat technickou kvalitu a nikoliv to, že se jedná o malý technický zázrak.
Na prázdninové brigádě v roce 1952, znechuceni touto brigádou, založili jsme, jak by se dnes řeklo, společnost HIFIK.

Obr.1. Na obrázku vidíte představenstvo i akcionáře společnosti HIFIK.



 

Název společnosti je odvozen z našich jmen :

Houžvička, Ibl Jan, Fűgner, Ibl Stanislav a Kadlec. Ten na obrázku chybí, protože nás fotografuje. Mně bylo tenkrát patnáct a půl, ostatním šestnáct a půl. Na té brigádě jsme natočili čtyřminutový kritický film, který má dnes cenu jen pro nás.

Jenže film z brigády byl němý a to bylo již tehdy pro nás neúnosné. Na optický zvukový záznam jsme si tenkrát kupodivu netroufli a tak jsme se pustili do zvukového záznamu magnetického. Magnetofon nikdo z nás neviděl ani na obrázku, ale to nebylo nikterak důležité. Pásek jsem dostal od své sestřenice, která pro nás vybírala odstřižky pásků z košů v rozhlase. Byly to kousky délky od několika centimetrů až několika metrů. Tyto kousky jsme slepovali lepidlem na film do svitků. Nevěděli jsme že nelze slepovat kousky pásků různých šarží a od různých výrobců za sebou a tak dnes žasnu že to vůbec nějak hrálo.

Obr. 2. Slepky na pásku - Společnost HIFIK - Oslava 60. výročí založení elektrotechnické školy – SPŠE Františka Křižíka v Praze.
Obr. 2. Slepky na pásku – Společnost HIFIK

Na dřevěném rámu od koupelnového zrcadla jsme postavili něco, čemu jsme říkali magnetofon. Hrálo to strašně.

Když jsme v elektrotechnice probírali magnetizační křivku železa, došlo nám, že bychom asi měli pracovat v  lineární části této křivky a vynalezli jsme stejnosměrnou předmagnetizaci, přibližně padesát let po tom co byla patentována.
Toto zařízení, vážící nejméně 30kg, jsme 29. června 1953 dovláčeli do školy a tajně natočili paní prof. Bardfeldovou, která nám radila co si máme opakovat o prázdninách. Záznam zvuku byl pořízen za součinnosti celé třídy, která musela vyluzovat mírný hluk, aby se zamaskoval hrozný hluk magnetofonu. Také napájení magnetofonu nebylo jednoduché, magnetofon měl spotřebu asi 200VA a přitom té době nebyla v žádné třídě zásuvka. Proto většina spolužáků přinesla různé prodlužovačky, kterými se dopravila síť 120V (tehdy bylo ve škole 120V) z krabice nad dveřmi do zadní lavice, kde byl magnetofon.

Obr. 4. Magnetofon v zadní lavici - Společnost HIFIK
Obr. 4. Magnetofon v zadní lavici – Společnost HIFIK

Tento jedinečný obrázek pořídil náš spolužák Jarda fotoaparátem Mikroma na šestnáctimilimetrový film.

Pásek se záznamem hlasu prof. Bardfeldové se bohužel ztratil, ale ještě než se záznam ztratil, ale spíš omylem smazal, zkusil jsem místo reproduktoru magnetofonu zapojit starou gramofonovou přenosku a s ní vyškrábat nebo vytlačit, jinak se to nedá nazvat, do rentgenového filmu na talíři gramofonu kopii záznamu. Záznam na desce je opravdu strašlivý, ale když Vám předříkám, co byste měli slyšet, uslyšíte alespoň intonaci hlasu paní prof. Bardfeldové. Originální záznam byl se stejnosměrnou předmagnetizací, nosič měl rychlost 76,2cm/sec a gramofonová deska z rentgenového filmu má 78ot/min. Na jeden milimetr je asi jedna drážka.

 

První zvuková ukázka (35 sec).

Video s vysvětlením naleznete zde : Fugnerfilm

Ještě jednou se omlouvám za kvalitu. V průběhu třetího ročníku jsme téměř zázrakem objevili v universitní knihovně knihy Elektroakustika od prof. Strnada. Tím skončilo vynalézání, ale i „jen“ realizace vysokofrekvenčního magnetofonu byla pro sedmnáctileté kluky nesnadná. Na součástky jsme se skládali z peněz za nesnědené obědy a svačiny. Univerzální hlavu jsme vyrobili z křemíkových transformátorových plechů na soustruhu ve školních dílnách. A takto vypadal náš magnetofon.

Obr. 5. Magnetofon shora - Společnost HIFIK - Oslava 60. výročí založení elektrotechnické školy – SPŠE Františka Křižíka v Praze.
Obr. 5. Magnetofon shora – Společnost HIFIK

Protože v té době nám bylo asi sedmnáct let, došlo nám, že by se mohly naše tajné záznamy špatně vykládat, zvláště, když tehdy každý záznamový stroj, včetně fonografu, podléhal přísné policejní kontrole. Kdo ví, je-li již tento zákon zrušen. Zašli jsme tedy o velké přestávce za ředitelem ing. Bobkem a poprosili jsme ho o souhlas s natáčením. Ing. Bobek na nás pohlédl přes brejle a zeptal se „ K čemu vám to bude?“ Já jsem vyhrkl „ Až budeme starý abychom měli památku.“ Ing. Bobek na nás pohlédl nepopsatelným pohledem a řekl „ Tak dobře, ale musíte o tom vyučujícím říct, nebo ne, já jim to řeknu sám“. Tak teď tedy, když jsme starý, Vám předkládáme to co jsme s neuvěřitelným nadšením a strojem, který podle mínění odborníků nikdy nemohl fungovat, natočili.

První záznam který uslyšíte z magnetofonu s vysokofrekvenční předmagnetizací kolem 22kHz, je záznam prof. Kodady, ze dne 18. června 1954. Protože jsme celá třída dostali dvojku z chování za jistý incident s prof. Kodadou, sestříhali jsme tenkrát jeho výklad o zářivkách tak, aby mluvil nesmysly. Omlouvám se dnes prof. Kodadovi jestli nás tam nahoře slyší, ale protože jsme tenkrát stříhali originál záznamu maminčinými nůžkami, značně zmagnetovanými, nemůžeme Vám přehrát nic jiného, než ten sestřih. Mikrofon byl v kalamáři v první lavici, maskován kružítkem a trojúhelníky. Do zadní lavice k magnetofonu vedl mikrofonní kabel o průměru 16mm maskovaný taškami a nohami spolužáků. Originál záznamu je dlouhý 54m, tj. jedna minuta jedenáct sekund. Pro dnešní slavný den jsem záznam zkrátil na 41sec.

Druhá zvuková ukázka  (41 sec).

Další záznam byl pořízen také 18. června 1954 při hodině organizace s ing. Tuzarem. Na tomto záznamu vypadá ing. Tuzar jako velice přísný kantor a teprve ve čtvrtém ročníku, kdy byl naším třídním jsme poznali, jaký to byl dobrák-navíc po maturitě se přiznal, že toho přísného kantora nám sehrál…. Dochovaný originál záznamu má délku 57m, tj. 1 min. 14 sec.Pro toto předvádění jsem záznam zkrátil o málo srozumitelná místa na 43 sec.

Třetí zvuková ukázka  (43 sec).

Další záznam pořízený také 18. června 1954, uvádím s velkými rozpaky. Ve vzpomínkách jsme byli všichni více méně dobří, ale běda, jakmile si můžeme vyslechnout záznam vlastního vystoupení. Já mám tu smůlu a ujišťuji Vás, že mně i dnes běhá mráz po zádech a nejraději bych se neviděl. Poslechněte si hlas ing. Jarolíma, ačkoliv by jste měli spíš slyšet mne, protože jsem byl vyvolán z elektrických strojů a milí kamarádi mne natočili. U tabule jsem dostal okno jak výkladní skříň, a nebyl jsem schopen vzpomenout si na jediné slovo, ačkoliv jsem všechno napsal na tabuli, jak ing. Jarolím řekne. Před sebou jsem viděl jen běžící magnetofon a všechny možnosti jeho havárie a na nějaké otázky ing. Jarolíma nebylo už v mé paměti místo. Musím podotknout, že elektrické stroje byl můj milovaný předmět, řekl bych koníček, pokud ovšem po mně nechtěl ing. Jarolím nějaké výkresy, nebo odvozování. Originální záznam má délku 225m tj. 4min 55sec. Pro dnešní slavný den jsem záznam zkrátil na 4min. 38sec. A já se jdu, opět po jedenapadesáti letech, historicky znemožnit.

Čtvrtá zvuková ukázka. 4min. 38sec.

To byla hrůza.Tak teď si dáme něco veselejšího. 24. června 1954 jsme opět přistěhovali magnetofon do školy. Chtěli jsme natočit hodinu mechaniky s naším třídním ing. Tvrzským. Jenže zvědové přinesli zprávu, že se blíží prof. Lebeda. Spolužáci okamžitě vydolovali mikrofon z kalamáře a postavili ho přímo na katedru spoléhaje na smysl pro srandu prof. Lebedy. Prof. Lebeda to také hned komentoval. Během suplování přišel do třídy ing. Tvrzský vyřizovat důležité třídnické záležitosti, takže uslyšíte i hlas ing. Tvrzského. Od něj jsme se také dozvěděli, že dostaneme ředitelskou důtku. Originální záznam má délku 489m tj. 10min 42sec. Pro dnešní slavný den jsem jej trochu zkrátil na rovných 8min. Prosím poslouchejte pozorně, stojí to za to.

Pátá zvuková ukázka. 8Min.

Myslím, že záznam prof. Lebedy může stárnout pouze technicky. Teď jsme se tedy dostali k zlatému hřebu programu – a totiž k ředitelské důtce, natočené také 24. června 1954. Proč a jak jsme ji dostali je dlouhá historie – koho by to detailně zajímalo může se podívat na stránky fugner.cz . Přiznám se, že když jsem slyšel, že dostaneme ředitelskou důtku, popadla mne posvátná hrůza a magnetofon jsem chtěl uklidit, ale naštěstí mi v tom celá třída zabránila. Nevím, jestli si někdo z Vás dovede představit děs jaký jsem zakoušel, když jsem musil během začátku ředitelské důtky vyvlékat z mnoha kladiček magnetofonu nedoběhnutý pásek se záznamem prof. Lebedy a zavádět nový svitek pásku do magnetofonu. Ruce se mi strachy tak třásly, že jsem měl navíc obavu, že kotouč pásku rozsypu a to by byla katastrofa. Pásek se mi podařilo založit a důtku jsem začal zaznamenávat. Během těch čtyř a půl minuty mě bylo takové horko a pot se ze mne strachy jen lil, že nebýt v kraťasech, jak jste viděli na obrázku, tak bych snad strachy shořel. Když důtka skončila a ing. Bobek za strašného vrzání stupínku odešel, řekl náš třídní ing. Tvrzský „ Tak to převiňte a pusťte“ .Čekal jsem cokoli, jen tohle ne a tak jsem převíjel pásek takovou rychlostí, převíjecí motor byl totiž seriový komutátorový, že se oba talíře pod svitky pásku odstředivou silou roztrhly, jak jste viděli na fotografii a střepiny talířů ze standardních desek zničily část pásku. Ale chybí jen čtyři písmena začátku slova „ Chcete“. O přestávce vtrhli do třídy další vyučující v čele s ing. Javorským, který řekl „ Prý máte natočenýho starýho, tak to pusťte!“ A já stále myslel,. že naše záznamy jsou tajné a ono to vlastně bylo veliké divadlo, které nám vyučující sehráli. Na konci záznamu ředitelské důtky, kdy se se zakňouráním magnetofon zastavil, zůstalo na pásku ze starého záznamu pár taktů symfonické básně Blaník Bedřicha Smetany. Těch pár taktů je velice památných-je to přepis první čs.dlouhohrající desky na mechanicky ubrzděném standardním gramofonu. Místo safírového snímacího hrotu, který jsem neměl, byla v přenosce seříznutá sirka. Z pietních důvodů je těch pár taktů za ředitelskou důtkou ponecháno. Originál důtky má délku 4min. 33sec. tj. 208m. Tak teď tedy si vyslechněte slavnou ředitelskou důtku, ale jistě mi dáte za pravdu, že to bylo spíš otcovské vynadání.

Šestá zvuková ukázka (4 min/33 sec).

Pro mne osobně měla ředitelská důtka nedozírné následky. Nejenom že jsem doma dostal vynadáno, ale neuvěřitelným způsobem se o záznamu ředitelské důtky a vůbec o existenci magnetofonu dozvěděli ve Výzkumném ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky-VÚZORT. Magnetofon si nechali ve VÚZORT předvést, několik na slovo vzatých odborníků z toho utrpělo těžký nervový otřes, já dostal mnoho cenných rad a posléze umístěnku do VÚZORT, kde jsem pracoval 37 let, až do zrušení ústavu. Jen na ukázku, jak se změnila kvalita záznamu po dvouhodinové návštěvě VÚZORT, vyslechněte si úryvek závěrečné řeči předsedy naší maturitní komise. Na začátku úryvku je slyšet špatně smazaný starý záznam, způsobil to ve svitku pásku vlepený kousek pásku západního výrobce s větší koercitivní silou, který permanentní mazací magnet nedokázal smazat. Úryvek je dlouhý 8min 19sec.

Sedmá zvuková ukázka (8min 19Sec).

 

Fotografie – SPOLEČNOST HIFIK
Oslava 60. výročí založení elektrotechnické školy – SPŠE Františka Křižíka v Praze



 

Dámy a pánové děkuji vám za pozornost.