Když konečně VÚZORT dodal do Gramofonových závodů v Loděnicích rychlopřepisový stroj na ozvučování audiokazet, byl jsem „dodán“ do gramofonek i já. Bylo to to nejmenší, co jsme mohli udělat za jejich velice tolerantní jednání.

Přiznám se, že jsem měl oči navrch hlavy, když jsem mohl (a směl) procházet celý podnik a shlédnout celý provoz. Směl jsem dokonce pobýt i při přepisu z pásků na lakové folie. To bylo opravdu značně tolerantní…Já jsem ovšem dodržoval velice přísný režim a choval se jako duch, abych nezpůsobil poškození originálního záznamu vznikajícímu na lakové folii. Ale o tom jsem nechtěl psát…Nebudu ani psát o tom, jak mne Ing. Ladislav Kuss- bývalý vúzorťan a proto jen Láďa, provázel i v místní parní elektrárně, která byla velice důležitá tehdy při častých výpadcích sítě…

Při „zdržování“ v lisovně, jsem viděl výměnu opotřebovaného lisovacího nástroje SYNA, Obr.1. v lisu. Poprosil jsem, jestli by bylo možné získat opotřebovaného SYNA jako učební pomůcku do elektrotechnického kroužku. Láďa mi podal toho SYNA se slovem NA! Velice jsem poděkoval-kdo mohl tak snadno SYNA získat!! Jenže teď jak dostat SYNA úředně přes vrátnici? Zašel jsem za tehdy soudruhem ředitelem a vysvětlil mu situaci. Opotřebovaný SYN byl již zcela bezcenný, ale úřad je úřad…Zapomněl jsem podotknout, že soudruh ředitel byl také bývalý vúzorťan a byl to tedy pro mne Viktor. Viktor mne ujistil, že úřední postup je naprosto nemožný, dal si SYNA do ředitelské tašky a oba jsme prošli vrátnicí bez kontroly. Když jsme došli k Viktorovu Trabantovi, vyjmul z ředitelské tašky SYNA a věnoval mi ho.

Jistě se budete divit, že ještě dnes ukazuji v kroužku takto vzácného SYNA!! Ale to bych nebyl já, kdybych tenkrát ve VÚZORT hned nepolil SYNA pečlivě rozmíchaným DENTACRYLEM. K mému údivu (ale i jiných) ten dentacrylový odlitek Obr.2. hrál a dokonce stereo!!

Tedy rozhodně se nedalo říci že hrál krásně, ale hrál! Kolega ihned řekl „Půjč mi ten odlitek, jedu zítra do Loděnic, já to Viktorovi dám jako reklamaci-bude sranda!!“ A sranda byla! Kolega si šel stěžovat Viktorovi, jak hrozné výlisky mohou prodávat…Viktor se jen důstojně podíval a řekl „To je Milánek, že jo!“. Jenže Viktor měl také smysl pro legraci a odnesl Dentacrylovou kopii do Reklamačního oddělení. Tam vzniklo veliké pozdvižení, protože na reklamačním oddělení mne celkem pochopitelně neznali. Když se pan ředitel Viktor pokochal zmatkem, prozradil celou situaci. Pak ten odlitek přinesli Láďovi, ten již z dálky poznal odkud vítr vane a odlitek přehráli na nejlepším profesionálním zařízení. Ačkoliv Láďa byl nesmiřitelným profesionálem, přežil tu reprodukci a se smíchem řekl „To je holt celej Milánek“.

Originální záznam dentakrylové stereofonní gramofonové desky

Fotogalerie Gramofonové závody a gramofonová deska

[Ukázat prezentaci]