MIRENČIN KONCERT v roce 1958

Někdy v lednu 1958, ani ne měsíc po příchodu do civilu mi Mirenka (paní Mirka Pokorná ) poslala „volňáska“ (volnou vstupenku) na svůj koncert s Filharmonií v Rudolfinu. S Mirenkou jsme se znali od dětství a byli jsme opravdu přáteli. Navlékl jsem se tedy do maturitních šatů, vzal si nenáviděnou kravatu (mám nejraději kraťasy a tričko) – šaty byly těsné, ale ještě jsem se do nich vešel…

Z koncertu jsem moc neměl – trnul jsem místo Mirenky strašně, ale zbytečně…Mirenka, jako vždy „zaválela“. Musela dokonce dvě skladby přidávat.

Po skončeném koncertu jsem měl opět strašné dilema – měl bych Mirence pogratulovat a ukázat se jí po vojně – neviděli jsme se víc jak dva roky a začal jsem se stydět. Doslova jsem se přinutil jít k oné místnosti, kde se přijímají gratulace a byl překvapen množstvím krásně oblečených dam a pánů, kteří se ani dovnitř nevešli. Měl jsem co dělat, přesvědčit se, že mám počkat, až nával trochu pomine. Skutečně se za chvíli nával zmenšil a já se dostal dovnitř.

V jednom koutě byl stůl s občerstvením, Mirenka s manželem Vláďou Sommerem-hudebním skladatelem a profesorem na AMU. S Vláďou jsem si již dávno tykal, asi omylem, ale Vláďa to bral. Schoval jsem se do úhlopříčného kouta a tiše čekal. Jenže teď to přišlo!!

Mirenka mne zpozorovala a velice hlasitě zvolala „Milánku, no to mám radost – co děláš v tom koutě pojď sem!“ A s široce rozpřaženýma rukama se prodírala mezi panem dirigentem a mnoha krásně oblečenými pány a dámami ke mně. Je jasné, že všichni zírali na mne a já bych se byl nejraději propadl. Kde byla snaha po mé nenápadnosti!! Mirenka mne popadla a táhla mezi krásně oblečenými dámami a pány. Při tom mne dámám a pánům představovala. Musil jsem být rudý jak pivoňka!! Dotáhla mne ke stolu s občerstvením, tam mne přivítal hlasitě Vláďa a velice nahlas si se mnou potřásal rukou a tykal si se mnou…Pan dirigent a všichni krásně oblečení páni a dámy zírali jen na mne – kdo asi jsem, že Mirence i Vláďovi stojím za takový projev přátelství…

Mirenka se smála, až se zajíkala, do jedné ruky mi dala skleničku se šampaňským, do druhé ruky chlebíček a začala mne opět představovat. Já nevěděl co se štamprlí a chlebíčkem a Mirenka mohla puknout smíchy. Smíchem nakazila všechny, takže všichni se smáli, až se hory zelenaly. Všechno se vysvětlilo, o to se postaral Vláďa a posléze i Mirenka.

Já jsem si mohl tenkrát spodní prádlo ždímat, ale to jsem mohl čekat, vždyť to byla Mirenka…Myslíte, že na ní lze zapomenout?

Fotogalerie Mirka Pokorná – klavíristka rok 1958

MIRENČIN KONCERT v roce 1958