Třídnice je známější výraz pro třídní knihu.

Nebudu popisovat třídnici, tu zná jistě každý z Vás, ale jednu příhodu, pro mne velmi zvláštní. Po známé aféře s exkurzí do žárovkárny a z toho plynoucí dvojky z chování pro celou třídu ( slyš Školní archiv ), jsme měli celkem pochopitelné záporné předpětí k profesorovi Kodadovi. Pomstili jsme se mu tím, že jsme sestříhali záznam jeho výkladu o zářivkách tak, že mluvil trochu zmateně. Byl to můj snad první pokus o střih záznamu nůžkami a lepidlem a je velice dobře slyšet každý střih, zvláště, když nůžky kterými jsem pásek stříhal, byly značně zmagnetované.

Bylo takové pravidlo, že ten den poslední vyučující ve třídě, měl povinnost odnést třídnici do sborovny. Vyučující na to pravidelně zapomínali, ale služba ( každý den jiní dva studenti ) třídnici vždy za vyučujícím odnesla. Pásli jsme po tom, až bude mít poslední vyučovací hodinu prof. Kodada a zapomene třídnici odnést. Tomu se trochu pomohlo i neustálými dotazy, takže skutečně prof. Kodada třídnici zapomněl odnést. V ten okamžik se třídnice schovala a do sborovny se neodevzdala.
Druhý den nastala sháňka po třídnici, ale třídnice „nebyla k nalezení“. Poslední stopa byla, že ji odnesl prof. Kodada do sborovny. Prof. Kodada třídnici zoufale hledal, protože pokud by se nenašla, musel by ji celou opisovat ten, kdo ji nedonesl do sborovny, a to byl prof. Kodada. Náš třídní ve třetím ročníku (ing.Dr. Tvrzský,Obr.5. nepředstavitelný dobrák ) byl z toho nešťastný, ale nějak divně, když se dozvěděl, že ji bude muset opisovat prof. Kodada. Prof. Kodada totiž prosadil přes odpor většiny vyučujících, pro celou třídu dvojku z chování. Dnes myslím, že všem vyučujícím došlo, proč zrovna prof. Kodadovi se ztratila naše třídnice.
Třídnice byla prý nějaký čas na záchodě ve splachovači, nechápu proč jsme ji neodnesli a neschovali jako památku, ale najednou se objevila v laboratořích při měření na žárovce. Jak se tam dostala není mi už dnes jasné, jen vím, že jsme se rozhodli ji spálit v kamnech v té laboratoři. Laboratoř, kde se měřil světelný tok žárovek měla dokonalé zatemnění, byla černě vymalovaná a pro náš záměr přímo ideální. Dnes vůbec nechápu proč, ale v téměř naprosté tmě byla vhozena třídnice do kamen a zapálena.
V tu dobu ve vedlejší učebně měl náš prof.Ing. Hašek Obr.4. výklad k nějakému jinému měření. Ing. Hašek měl pověst velice přísného, ale spravedlivého kantora. Za celé dva roky se jen třikrát pousmál ( z toho jednou, když nás měl na laboratoře po maturitním plesu). Když jsme ho měli první rok, řekl na konci prvního čtvrtletí „ Příští hodinu budu zkoušet, přihlásí-li se mi tři dobrovolníci, nebudu nikoho dalšího zkoušet“. O přestávce vystoupil na stupínek náš předseda Olda a řekl „ nejsou li dobrovolníci přihlásí se dobrovolně bráchové a Milánek“.

A bylo to! Celou noc před zkoušením jsem nespal strachy, ale dostal jsem to za dvě, což bylo z laboratoří vynikající Obr.1..

Když jsme měli sešlost po třiceti letech, přišel pan Ing. Hašek a z notesu předčítal: „ Fűgner, vy jste patřil k těm nejlepším, ale ty elaboráty, to je hrůza a dodnes mi dlužíte měření na dynamu, kdypak mi ho přinesete?“Obr.2. a Obr.3. Nevěděl jsem v tu chvíli mám-li se smát, nebo honem běžet ten elaborát opsat od Evičky. To jen abyste věděli, kdo byl Ing. Hašek!

Tedy pan Ing. Hašek ve vedlejší učebně vykládal, třídnice hořela v kamnech, od ní se vzňaly v kamnech naházené odpadky a pěkně to hučelo. Teprve teď jsme zjistili, že z kamen, tam co bývá roura do komína šlehají plameny, protože tam ta roura chyběla, totiž že ta kamna jsou jen postavená do kouta a připravená k odnesení. Jistě si umíte představit, že oheň nešel uhasit, nebyla tam voda. Kouř pomalu klesal od stropu níž a níž a když byl asi půldruhého metru nad zemí, utichl hlas pana Ing. Haška ve vedlejší učebně. V nás už nemohla být menší dušička, pak se kroky blížily, otevřely se dveře, chvíli bylo ticho a pak Ing. Hašek řekl „ To si nemůžete otevřít okno? A uhaste ten oheň!“

To bylo všechno, žádný průšvih, žádné vyšetřování. 

Část elaborátu o měření svítivosti žárovek Obr.6. Při měření tohoto úkolu hořela třídnice v kamnech. Hrůza mne obchází!. Ostatní elaboráty nebyly o nic lepší. Mne velice bavilo úkol zapojit, změřit, od ruky načmárat obrázek, ale zahazovat se s nějakým pravítkem a křivítkem, když bylo tolik jiných zajímavých měření…
Nakonec jedno veliké překvapení – Pepík přinesl po mnoha letech jeden vytržený list z  této třídnice na třídní sešlost. Tuto neobyčejně vzácnou památku tedy zde přikládám! Obr.7.u a Obr.8.u.

Fofografie k povídání Třídnice

Příběh (006)